Vyšehradská kapitula

Vznik a počátky Prachatic jsou spjaty s vyšehradskou kapitulou. Tato významná církevní instituce, sídlící na druhém pražském panovnickém hradě Vyšehradě, byla od prvních historických zpráv až do husitských válek faktickou a ještě do počátku 16. století formální vrchností sídliště Prachatice, pod kterým se nejprve skrývala dnešní ves Staré Prachatice a od přelomu 13. a 14. století dnešní město Prachatice.

Vyšehradskou kapitulu založil kolem roku 1070 český kníže Vratislav II. jako určitou protiváhu proti svému bratru a pražskému biskupu Jaromírovi, s kterým vedl neustálé spory. Kapitula byla po církevní linii podřízena přímo Římu , v jejím čele stál probošt a s ním ji tvořilo ještě 12 kanovníků. Vratislav II. ji do počátků vybavil velkým majetkem (66 vesnic) a česká knížata Soběslav I. a Soběslav II. její jmění ve 12. století velkorysými donacemi rozmnožila. Již ve zmíněné listině Vratislava II. z roku 1088 (falzum z 12. století) se v majetku vyšehradské kapituly uvádí území na obchodní cestě z Prachatic do Pasova; kapitula také dostala právo vybírat na této cestě, později známé jako Zlatá stezka, celní poplatky.

Po odchodu panovníků z Vyšehradu před polovinou 12. století se tento hrad stal doménou vyšehradské kapituly. Proboštská hodnost byla spojena s vysokými prebendami a vyšehradští probošti byli současně zemskými kancléři a často spoluvytvářeli osudy Českého království. Při obsazováni proboštské hodnosti se uplatňoval vliv panovníka a vysoké šlechty a často byla zvolena osoba vysoce urozeného původu. Také vyšehradští kanovníci se často rekrutovali z řad předních šlechtických rodů. Mezi probošty nalezneme např. Přemyslovce Jindřicha Břetislava, pozdějšího českého knížete (1193-1197), pozdějšího mohučského arcibiskupa Siegfrieda z Eppensteinu (1194), pozdějšího salcburského arcibiskupa Filipa (1240), syna královny Kunhuty a Záviše z Falkenštejna Jana, nelegitimního syna krále Přemysla Otakara II. Jana II. nebo slavného říšského diplomata Petra z Aspeltu (zemřel 1320). U nemanželského syna krále Václava II. probošta Jana III. Volka žila na Vyšehradě matka Karla IV. Eliška Přemyslovna (zemřela 1330). Vyšehradská kapitula a její probošti hráli v životě Čech významnou a nepřehlédnutelnou roli, která se ještě zvýraznila za vlády Karla IV. Centrem a symbolem panství vyšehradské kapituly byl Vyšehrad s kapitulní rezidencí , s domy kanovníků a kněží a s kapitulním kostelem sv. Petra a Pavla..

Na Prachaticku se vyšehradská kapitula snažila ze své osady v dnešních Starých Prachaticích kolonizovat neosídlený hvozd podél Zlaté stezky až k zemské hranici. Historicky doložené stopy tohoto úsilí máme až ze 13. a 14. století. Někdy kolem poloviny 13. století se kapitula starala o "most v lese", po kterém Zlatá stezka přecházela někde na jih od Volar Vltavu, zřejmě o něco později založila strážní hlásku na Stožecké skále a v první polovině 14. století soumarské osady Volary (Wallern) a Libínské Sedlo (Pfefferschlag).

Z provozu na Zlaté stezce měla kapitula nejen zisk z celních a mýtních poplatků, ale vyplývala z něho i povinnost udržovat cestu a přechody přes vodní toky ve schůdném stavu. Pod správou vyšehradské kapituly se Zlatá stezka ve 14. století stala jednou z nejvýznamnějších obchodních cest střední Evropy.

Vyšehradská kapitula stála také jako vrchnost u zrodu nového města Prachatic v široké kotlině pod Libínem.

Zbytky opevnění Vyšehradu Kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Stav v roce 1420 Plán Vyšehradu Rotunda sv. Martina na Vyšehradě
Zbytky opevnění Kostel sv. Petra a Pavla Plán Vyšehradu Rotunda sv. Martina
Ilustrace z korunovačního kodexu vyšehradského z 11. století
ilustrace ilustrace ilustrace