Zákulisí archeologického výzkumu

Od prvního kopnutí ke knize aneb pohled do zákulisí archeologického výzkumu

Každý archeologický výzkum má svůj začátek i konec. Na začátku se archeolog v terénu buď ohání krumpáčem a lopatou, nebo naopak jemně a opatrně preparuje špachtlí a ometá štětečkem, vše pečlivě měří, popisuje, fotografuje a zakresluje do plánů. Na konci je pak většinou souhrnné zpracování výzkumu v podobě článku nebo knihy. Doba, která mezi tím uběhne je různě dlouhá a nezřídka trvá i řadu let. Většina lidí ale zná jen tu počáteční fázi, kdy jdou kolem nějakého výzkumu a z větší či menší vzdálenosti pozorují několik "podivínů", kteří se tam pachtí jednou v tropickém horku, jindy v zimě do které by ani psa nevyhnal. 

Pozorně přehrabují hlínu, vybírají různé předměty a ukládají je do nadepsaných sáčků. Jindy se může pozorovateli naskytnout pohled na skupinku, která náruživě debatuje nad "dírou v zemi". To co následuje zůstává většinou široké veřejnosti skryto a teprve s výsledky bádání je seznamována na různých přednáškách. Podívejme se tedy v kostce na to, co je nutné udělat, aby bylo možné představit posluchačům nebo čtenářům výsledky archeologického výzkumu a ukázat získané nálezy v celé jejich kráse.

Archeologický výzkum je ve své podstatě destruktivní metodou poznávání, protože na místě jednou prozkoumaném ho nelze již nikdy zopakovat, abychom si ověřili nějakou nejasnou nebo spornou věc. Proto je nezbytné získat v terénu maximální množství informací. Výzkumné práce se tedy průběžně fotograficky i kresebně dokumentují, poloha důležitých nálezů se přesně zaměřuje a zakresluje, z výplní objektů se odebírají vzorky vrstev pro archeobotanické či jiné analýzy. Zkoumané objekty jsou geodeticky zaměřovány, aby bylo možné zhotovit celkové plány. Nezřídka jsou na výzkumy svolávány odborné komise, při kterých se širší badatelská obec seznamuje se získanými poznatky přímo v terénu, hodnotí je a v případě nejasností nebo pochybností může doporučit další vhodnou strategii výzkumu tak, aby nebylo nic opomenuto.

Po skončení terénního výzkumu se další práce přenesou do pracoven a laboratoří. Všechny nálezy se musí očistit a náležitě popsat. Předměty z kovů, skla nebo organických hmot jsou svěřovány do péče konzervátorů, zvířecí kosti se předávají na osteologické analýzy, lidské pozůstatky antropologům, vzorky výplní objektů a uhlíky jdou na archeobotanické určení a mince putují na určení k numizmatikům. Dělají se rozbory strusek a geologické posudky kamenných předmětů. Plány pořízené v terénu se překreslují a kreslí se také všechny důležité nálezy. Aby mohl archeolog prozkoumané objekty a situace správně popsat, interpretovat a zhodnotit, musí prostudovat množství literatury a nejisté či sporné otázky konzultovat se svými kolegy i se specialisty z jiných oborů humanitních, přírodních i technických věd.

Zakončení této dlouhé a mravenčí práce je pak završeno publikací všech získaných poznatků v odborných i populárních článcích nebo monografiích. Stejné bude také završení archeologického výzkumu Velkého a Kostelního náměstí v Prachaticích v roce 2000. 

foto