Zlatá stezka

Původní osada kolem kostela sv. Petra a Pavla ve Starých Prachaticích i později vzniklé město Prachatice v kotlině pod Libínem byly cílovými místy nejstarší a nejdůležitější větve Zlaté stezky. Tato významná středověká obchodní cesta spojovala české země s německým Podunajím a se zeměmi na jih od něj. Název "zlatá" ji provází od počátku 16. století; před tím se nazývala "pasovská", "prachatická", "solní" apod.

Trasa Zlaté stezky se snad využívala již v pravěku, ale první zprávy o ní máme z 11. století. Římský král Jindřich II. daroval v roce 1010 pasovskému ženskému klášteru Niedernburg mýtné poplatky na cestě do Čech a někdy ke konci 11. století přenechal český král Vratislav II. obdobné poplatky na cestě z Prachatic do Pasova pražské vyšehradské kapitule. Obě obdarované církevní instituce potom spravovaly stezku několik staletí. Na české straně vystřídala až po husitských válkách vyšehradskou kapitulu světská vrchnost, především mocný rod Rožmberků.

Zlatá stezka původně vedla z Pasova do dnešních Starých Prachatic, ale její systém se stále rozšiřoval a od 14. století jej tvořily tři hlavní větve: Dolní z Pasova do Prachatic, Střední z Pasova do Vimperka a Horní z Pasova do Kašperských Hor. K jejich ochraně byla postavena řada hradů a hrádků (např. Kašperk, Kunžvart, Stožec, Hus atd.) a podél jejich tras vzniklo mnoho osad a měst. Z nich si vybojovaly rozhodující význam biskupské město Pasov na německé a nově vzniklé město Prachatice na české straně. Zvláště Prachatice byly se Zlatou stezkou spjaty doslova bytostně a díky ní se postupně domohly postavení jednoho z nejvýznamnějších českých měst . Zlaté stezce vděčí také za dodnes dochovanou velkolepou renesanční výstavbu, která je produktem vrcholné doby existence této obchodní komunikace.

Hlavním obchodním artiklem na Zlaté stezce byla nesporně sůl. České země na ni byly chudé, a jelikož středověk potřeboval velká množství soli, bylo nutné ji dovážet. Ze solných ložisek ve východoalpské oblasti se sůl přepravovala po řekách do Pasova a odtud na hřbetech soumarských koní po Zlaté stezce přes Šumavu do Čech. Kromě soli se z Pasova do Čech vozily drahé látky, jižní plody, koření a víno a opačným směrem hlavně obilí a další plodiny a potravinářské produkty.

Skutečnými nositeli obchodu na Zlaté stezce byli tzv. soumaři, většinou sedláci, kteří přepravovali za odměnu zboží ve vlastní režii nebo ve službách velkoobchodníků. Z bezpečnostních důvodů se soumaři sdružovali do karavan a občas užívali i ozbrojeného doprovodu. Karavany chodily po celý rok, ale hlavně po žních a podzimních prácích - cesty byly v bažinatých úsecích zamrzlé a byl také dostatek obilí. Po denním pochodu 25-30 kilometrů museli soumaři nocovat a právě v těchto vzdálenostech vznikla na trase Pasov - Prachatice největší soumarská sídliště Waldkirchen a Volary.

Ve vrcholné době středoevropských obchodních cest, ve 14. až 16. století, patřila Zlatá stezka k nejvýznamnějším středoevropským spojnicím. Husitské války provoz na stezce na čas přerušily, ale v 16. století, kdy českou část spravovali Rožmberkové, nastal nový rozkvět. Až třicetiletá válka a rostoucí konkurence bavorské a rakouské soli obchod s pasovskou solí na Zlaté stezce natolik ochromily, že se již nevzpamatoval. Habsburkové prosadili po třicetileté válce monopol své soli, dovážené z Lince do Českých Budějovic, a provoz na Zlaté stezce do počátku 18. století zanikl.

Pozůstatky Zlaté stezky v terénu Letecký pohled na opevněné jádro Prachatic Mapa Zlaté stezky Pasov
Pozůstatky Zlaté stezky hradby Zlatá stezka pasov
Historický most na Zlaté stezce u Röhrnbachu Waldkirchen Slavnosti Zlaté stezky 1998  
 Historický most Waldkirchen  Zlatá stezka 1998