Obchod se solí

Solní obchod zajišťoval městu nepřetržitý příjem. V roce 1382 potvrdil Václav IV. o rok starší privilegium Viléma z Landštejna, kterým byla městu rozmnožena práva především o právo solního skladu. Prachatice byly jediným městem, kde směla ostatní města nakupovat bavorskou sůl. O 17 let později po zřízení solného skladu v Prachaticích, byl zřízen sklad na bavorské straně v Pasově a obě města tak byla spojena pevným obchodním svazkem.

Práva měšťanů hájil pevný pořádek, který stanovil, kdy který měšťan smí sůl kupovat a prodávat. Stejně tak jako se solí obchodovali prachatičtí měšťané také s obilím, které skupovali ve vnitrozemí a prodávali opět do Pasova. Obchod s Pasovem tak podnítil v Prachaticích nebývalý rozkvět sladovnictví. Přítomnost cizích kupců zvyšovala také význam a výnosnost městských trhů (od roku 1394 také trhů výročních v svatojakubském týdnu). Své vůdčí postavení mezi městy na "Zlaté stezce" získaly Prachatice také díky skutečnosti, že na cestě od zemských hranic až k Písku byly tou dobou jediným opevněným městem a poskytovaly tak obchodníkům nejbezpečnější ochranu.

Král Václav IV. dále ustanovil, že veškeré zboží přivážené z Bavorska do Čech či do Bavorska vyvážené musí projít Prachaticemi. Toto privilegium se stalo důležitým argumentem v pozdějších, takřka neustálých, sporech města s městy okolními. Největším konkurentem byly již ve 14. století Kašperské Hory, jejichž obyvatelé počali r. 1366 budovat tzv. "Zlatou cestu" přes Aussergefield (Kvildu) do Pasova.