Dolní brána

Dolní brána, zvaná též Písecká, se nachází na vstupu do historického centra města z Malého náměstí, čili severně od kostela sv. Jakuba Většího. Jejím vlastníkem je město Prachatice.

Dolní brána je součástí středověkého opevnění města, kterému Prachatice, jakožto pohraniční město, musely v minulosti věnovat velkou pozornost. Historické jádro města bylo opevněno od první poloviny 14. století, nejprve zřejmě nasypaným zemním valem s dřevěnými sruby a kůly (palisádami), následně v první polovině 15. století kamennou hradbou, která se dosud zachovala v zadních fasádách většiny domů na obvodu městského jádra. Součástí těchto hradeb byly dvě brány, nazvané podle směru příjezdových cest Písecká (Dolní) a Pasovská (Horní). Ve druhé čtvrtině 16. století bylo opevnění zdokonaleno zřízením vnější – parkánové hradební kamenné zdi se sedmi dělovými baštami rozmístěnými po jejich obvodu a k tomu navíc zřízením další vnější třetí hradby. Parkánová hradební zeď s baštami se velmi dobře dochovala do současnosti, přičemž zhruba polovina její délky je volně veřejně přístupná. Zmíněné třetí hradby se zachovaly pouze na severozápadním okraji centra jako ohradní zeď parku hospice podél Hradební ulice. Pasovská (Horní) brána byla roku 1859 beze zbytku odstraněna.

Vnější část (brána) Dolní brány, obsahující výstavní prostory Galerie Dolní brána, tak byla vystavěna spolu s novým vnějším pásem parkánových hradeb s baštami na valu okolo roku 1527. Tehdy totiž byla velká pozornost věnována právě vstupům do města. Před Horní bránou byla vystavěna další, ukončená zdobeným renesančním štítem. Obdobně před Dolní bránou vznikla další v podobě masivní hranolovité věže zakončené atikovým cimbuřím s nárožními vížkami. V roce 1569 byla doplněna o venkovní výzdobu, ze které se dochovaly heraldické pětilisté růže v nikách atiky, v průčelí obraz rožmberského jezdce, nad nímž se vznáší genius s nápisem: „Laudamus veteres sed nostris utimur annis“ (staré chválíme, ale své době žijeme) a další latinský nápis nad průchodem, v překladu: „Pověst odmění veliké námahy. Po smrti poroste sláva Rožmberků. Tato ozdoba potrvá na věky“. Nad průchodem jsou kola kladek, původně vedoucích řetězy padacího mostu. Podélnou štěrbinou v první části brány bylo možno spustit ochrannou mříž. Kamenné dělové koule v průčelí brány, které údajně použili husité v čele s Janem Žižkou při dobývání města v roce 1420, byly na místo zazděny dodatečně.

Její čelní (severovýchodní) stěna se zmíněnou malbou jezdce, nápisy a růžemi včetně nárožního bosování byla v roce 2007 restaurátorsky opravena. V následujícím roce byla restaurátorská obnova celé fasády věže dokončena provedením opravy zbývajících tří stran, v rámci které byly restaurovány rožmberské heraldické pětilisté růže v nikách atiky věžního cimbuří, opraveny nárožní bosáže včetně strukturální omítky v plochách.

Dolní brána Dolní brána Dolní brána Dolní brána
Dolní brána Dolní brána Dolní brána
Dolní brána Dolní brána Dolní brána
Dolní brána Dolní brána Dolní brána
Dolní brána    Dolní brána 

Vypracoval: Bc. Antonín Jurčo