Kaple sv. Filipa Neri "Patriarcha"


Kaple sv. Filipa Neri, zvaná též Patriarcha, se nachází v lese nad úpatím hory Libín nad Lázněmi sv. Markéty. Jejím vlastníkem je město Prachatice.

Na místě dnešní zděné kaple stávala původně kaple dřevěná, jejíž povolení v roce 1691 u městské rady prosadil prachatický měšťan Vojtěch Vilém Bylanský. Původní kaple byla vystavěna k ochraně nálezu obrazu světce jménem Filip Neri, nalezeného právě na místě dnešní kaple. Kult Filipa Neri se k nám dostal ze sousedního Bavorska v 17. století poté, co za vlády vévody Maxmiliána I. byl vydán životopis tohoto světce.

Původní dřevěná kaple byla po roce 1803 obnovena ve formě zděné stavby kryté šindelem. Toto místo bylo navštěvováno jak poutníky a místními věřícími, tak i vzácnými návštěvami, mezi něž patřili mimo jiné i první budějovický biskup, hrabě ze Schaaffgotsche a kapitulní probošt Johan Geith. Důvodem návštěv poutníků byl i pramen mimořádně studené vody s údajně léčivými účinky.

V roce 1859 navštívil tehdejšího starostu Anastase Seyferta prachatický měšťan Emanuel Brunner s žádostí prachatických občanů o náhradu již zchátralé kaple. Městská rada prosbu občanů vyslyšela a krátce na to bylo rozhodnuto o zřízení sjízdné cesty pro dopravu stavebního materiálu. Plány zednického mistra Josefa Mosera předpokládaly rozpočet 691 zlatých a 24 krejcarů. Protože se jednalo o poměrně velkou sumu, bylo rozhodnuto o sbírce mezi občany. Děkan Vinzenz Wortner zorganizoval sbírku mezi věřícími, která vynesla 123 zlatých a 24 krejcarů. Dále přispěla prachatická obec a další občané, a to i ze sousedních obcí.

Cestu vedoucí z Lázní sv. Markéty k obnovované kapli nechal nájemce lázní, měšťan Anton Pachlhofer, vyzdobit čtrnácti kapličkami křížové cesty. Oltář pro kapli nechal zhotovit měšťan Felix Spinka. Dne 13. června 1859 byl položen základní kámen nové kaple. Vlastní stavba probíhala pomalu - cihly byly sváženy na okraj lesa, kde byly skládány a odtud pak mnoha Prachatičany odnášeny na staveniště. Na jaře roku 1861 byla šindelem pokrytá novostavba dokončena. Dne 9. července téhož roku se konalo slavnostní vysvěcení nové mešní kaple. Město Prachatice rozhodnutím úřadu starosty ze dne 10. července 1861 převzalo nad kaplí patronát a tuto skutečnost oznámilo biskupské konsistoři v Budějovicích.

Kaple se postupem času stala vyhledávaným cílem vycházek věřících z blízkého i vzdálenějšího okolí a lázeňských hostů Lázní sv. Markéty, které dostály mimořádného významu za majitele Kerschbenma a pro něž byl pramen z Patriarchy velmi důležitý. Návštěvnost kaple dokládá její pamětní kniha z roku 1920, která je nyní uložena ve Státním okresním archivu Prachatice. Po ukončení činnosti lázní, po II. světové válce upadá význam kaple, která postupem času chátrá.

V období let 1999 - 2004 byla provedena postupná obnova kaple včetně oprav kapliček křížové cesty vedoucí lesem po úbočí vrcholu Libín přímo ke kapli. Výklenkové kapličky jsou zděné z kamene a původně byly neomítnuté. Při obnově však bylo přistoupeno k jejich omítnutí z důvodu většího vyniknutí uměleckého ztvárnění křížové cesty. Niky kapliček byly na jaře roku 2004 opatřeny obrazy namalovanými na plechových deskách. Olejomalby zobrazují Kristovo utrpení při poslední cestě z Pilátova domu na horu Kalvárii. Jednotlivé obrazy znázorňují pro křížové cesty tradiční scény: I. Ježíš k smrti odsouzen, II. Ježíš bere kříž na svá bedra, III. Ježíš klesá poprvé pod křížem, IV. Ježíš potkává svou matku, V. Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž, VI. Veronika podává Ježíšovi roušku, VII. Ježíš podruhé klesá pod křížem, VIII. Ježíš těší plačící jeruzalémské ženy, IX. Ježíš potřetí klesá pod křížem, X. Ježíš roucha svého zbaven, XI. Ježíš na kříž přibit, XII. Ježíš na kříži umírá, XIII. Ježíš snímán z kříže, XIV. Ježíš do hrobu uložen. Pro lepší orientaci návštěvníků křížové cesty jsou její jednotlivá zastavení od roku 2009 nově označena římskými číslicemi zpracovanými kovářským způsobem z páskové oceli.

Patriarcha Patriarcha Patriarcha
Patriarcha Patriarcha Patriarcha
Patriarcha Patriarcha Patriarcha
Patriarcha   Patriarcha

Vypracoval: Bc. Antonín Jurčo