Stará radnice (č.p.1)

Renesanční budova se nachází v jihozápadním rohu Velkého náměstí v Prachaticích. Patří ke skvostům české renesanční architektury. Jejím vlastníkem je město Prachatice.

Stará radnice čp. 1 na Velkém náměstí v Prachaticích je třípodlažní stavbou palácového charakteru se sedlovou střechou a dvěma krátkými dvorními křídly. Hlavní trakt je podsklepen, přičemž sklepy jsou provedeny ve dvou výškových úrovních, z nichž spodní vybíhá z půdorysu budovy a zasahuje až pod Velké náměstí.

Stará radnice byla postavena v letech 1570-1571, pravděpodobně velkou přestavbou původního „rathauzu" (jiné zdroje uvádějí její vystavění v místě původního rožmberského paláce, který byl v roce 1570 odstraněn). Z doby výstavby se dochovaly dvě knihy příjmů a vydání města Prachatic z let 1570-1571. První výdaj na stavbu je zapsán 24.4.1570. Podle evidence bylo celkem prostavěno 2648 kop 40 gr. míš. Hrubá stavba radnice byla dokončena již koncem roku 1570, v dalším roce byla provedena její vnější výzdoba a vybavení vnitřním zařízením. Hlavní položky na stavbu radnice končí v září 1571. Na výzdobě radnice se podílel malíř Jan Březnický.

Renesančním stavitelem byla radnice provedena s vysokou valbovou střechou s hodinovou věžičkou s cibulovou bání v ose průčelí, přičemž věžička, vikýře i valby byly na vrcholech zdobeny makovicemi. Roku 1702 vížku zapálil blesk, v rámci obnovy byla v roce 1719 nahrazena jinou. Po velkém požáru města v roce 1832 byla provedena nynější sedlová střecha. Věžička byla obnovena, ovšem roku 1884 ji radní nechali pro zchátralost odstranit. Následně již postavena nebyla. Vzhled západní fronty Velkého náměstí se zásadně změnil roku 1903 stavbou Nové radnice s nárožní věží, čili vížka na střeše Staré radnice již nemá původní architektonické opodstatnění.

Původní renesanční podoba radnice se z převážné části zachovala až do současnosti, zásadní odlišností je zejména popsaná změna zastřešení.

Pětiosá průčelní fasáda do náměstí výtvarně vyjadřuje jak výlučné postavení radniční budovy mezi ostatními městskými domy, tak rovněž tehdejší bohatství města, plynoucí z obchodu, zejm. se solí, na středověké obchodní cestě zvané Zlatá stezka. Zachována je v původní renesanční podobě. Průčelí po stranách v celé výšce ohraničují svislé pásy bosáže, v přízemí kamenné a patrech štukové. Ve druhém a třetím podlaží průčelí horizontálně člení dvě symetrické řady vždy s pěti velkými okenními otvory, každý s dvojicí sdružených dubových oken, osazených na vnitřním líci původních renesančních kamenných ostění. Vnější okenní křídla jsou zasklena vitráží, skleněnou mozaikovou výplní z ručně vyráběné náhrady historického ručního skla skládanou do pocínovaných olověných H profilů. Realizována byla roku 2015 jako rekonstrukce pravděpodobného vzhledu původních renesančních oken, čili jsou formou obnovení předklasicistní podoby průčelí a odkazují k původnímu renesančnímu řešení (nahradila předchozí novodobá dvojitá okna s dřevěnou špaletou ze 70. let 20. století osazená na vnitřním i vnějším líci průčelní stěny).

Okna mají kamenná ostění lištové profilace s profilovanými nadokenními římsami. V každé řadě jsou propojena podokenními kordonovými pásovými římsami z kamene. Vlastní průčelí pod korunní římsou ukončuje obdobně jednoduše obdélníkově profilovaná malovaná omítnutá římsa. V přízemí je nesymetricky vlevo proveden kamenný vstupní bosovaný portál doplněný čtyřmi jednoduchými zamřížovanými okny v kamenných stuhových šambránách. Střední klenák portálu nese reliéfní polychromovaný městský znak s letopočtem 1571. Hladká plocha fasády je bohatě zdobena malbami námětově se vážícími k soudnictví, otázce spravedlnosti a ošidnosti rozsudků soudů a ke správě veřejných věcí. Zobrazují některé biblické scény, např. Šalamounova soudu, jakož i Holbeinovy kresby Tance smrti. Na rozdíl od většiny dalších renesančních objektů ve městě není výzdoba provedena technikou sgrafita, nýbrž malbou metodou chiaroscura, čili šerosvitu. Tato malířská technika využívá kontrastů světla a tmy, prostřednictvím kterých vytváří dojem plasticity, zde jsou užity odstíny hnědých okrů a běloby. Malby mají převážně narativní (vyprávěcí) charakter. V úrovni přízemí zleva je na pozadí města vyobrazen římský vojín s obnaženou hlavou, dále vojín s turbanem, kopím a mečem, vpravo vstupního portálu pak římský vojín s přilbou na hlavě, tasící meč. Následující dva obrazy se kriticky týkají úplatnosti v soudnictví. Mají vzor v knize Erasma Rotterdamského, vydané u Melantricha v roce 1553 a 1564, ve které byly použity i Holbeinovy kresby z Tance smrti. Levý obraz ukazuje, jak úplatný soudce přijímá úplatky od boháče, ale zezadu po něm sahá smrt. Nad obrazem je český nápis: „Kdož pro dary křivě soudíš chudého, Vytrhnu tě z soudu i z lidu mého. Nemůžete práva osudu zbýti, Jehož což živo jest, nemůž ujíti.“ Pravý obraz představuje úplatného soudce přijímajícího peníze od boháče, zatímco spravedlivý chuďas v zoufalství spíná ruce. Smrt s přesýpacími hodinami v ruce však upozorňuje, že i soudci se nezadržitelně blíží doba skládání účtů ze svých činů. Český nápis nad obrazem zní: „Bohatý chytrec vida zlé, vyhne se, Chudý před se jda, v škodu uvalí se. Právem každý nevinný bývá dáven, Skrz dary vinný bývá pomsty zbaven. Právo pavučině se přirovnává, Jíž brouk proráží, muška v ní zůstává.

Na parapetním pásu oken druhého podlaží je šest malovaných desek s latinskými nápisy starých klasiků, které se vztahují k soudnictví a obci, zcela vlevo stojí genius s přilbou bez okrasy, v levé ruce drží štít s monogramem Bolfartů, vedle leží koule. Zcela vpravo pak stojí genius opíraje se levou nohou o kouli a nesoucí korunovanou přilbu, z níž vyrůstá jelení paroh, a štít s písmeny I M B (Invenit Martinus Bolffart). Pozadí desek vyplňují ornamentální motivy.

Hlavním výjevem v úrovni druhého podlaží je mezi třetím a čtvrtým oknem (zleva) obraz Herakla, jak na pozadí města kyjem ubíjí draka. Jde o alegorické (jinotajné) znázornění vítězství spravedlnosti nad zlem a bezprávím. Zbývající užší meziokenní pilíře jsou zdobeny rostlinnými arabeskami.

Na parapetním pásu oken třetího podlaží je řada pěti narativních obrazů, ze kterých barevný prostřední představuje rožmberský znak doplněný znakem Ursinů, který drží medvědi. Zbývající obrazy zleva ukazují drasticky pojatý Šalamounův soud ve věci sporu dvou žen o dítě. Další znázorňuje biblický příběh líbezné Zuzany z Babylónu, kterou dva starší soudci z lidu křivě obvinili z obcování s neznámým mladíkem, když je samotné odmítla. V levé polovině mladík Daniel, v němž Bůh probudil svatého ducha, před židovskými staršími očišťuje Zuzanu z křivého obvinění, na pravé předcházející přepadení ctnostné Zuzany v lázních židovskými staršími a vzadu ukamenování obou křivě svědčících starších izraelským lidem. Třetí zobrazuje soud dvanácti soudců, před nimiž bohatý obžalovaný míní podplatit chudého svědka neb žalobce (vyjma hlavního soudce s žezlem a zavázanýma očima je všech 11 přísedících bez rukou). Čtvrtý dělený obraz představuje nespravedlivého soudce Sisamna, kterého dal král Kambyses odřít z kůže a jeho kůží dal potáhnout stolec, na kterém měl soudit jeho syn Otanes: levá část obrazu obsahuje potrestání nespravedlivého soudce, jemuž tři biřici svlékají kůži s těla, na pravé soudí jeho syn na stolici, pokryté odřenou kůží.

Hlavním výjevem v úrovni třetího podlaží je mezi třetím a čtvrtým oknem (zleva) alegorie Rožmberků - vousatý muž mající na prsou lví hlavu a v ústech meč a lilii, v pravici držící měšce a levicí rozhazující peníze. Znázorňuje pravděpodobně dobrotu a štědrost rožmberského rodu. Zbývající užší meziokenní pilíře jsou zdobeny rostlinnými, zejm. vinnými arabeskami.

Na mohutné zaklenuté korunní fabionové římse jsou v oválných malovaných kartuších  vyobrazeny alegorie osmi Ctností v podobě ženských postav, označené latinskými nápisy (uvádíme zleva doprava):

  • PATIENTIA (žena s beránkem) – trpělivost
  • PRUDENTIA (žena se štítem či zrcadlem) – opatrnost
  • CARITAS (žena vztahující ruce ke dvěma dítkám k ní spěchajícím) – láska
  • JUSTITIA (žena s mečem a vahami) – spravedlnost
  • FIDES (žena s křížem a kalichem) – víra
  • SPES (žena připoutaná k sloupu, u něhož stojí kotva) – naděje
  • FORTITUDO ( římský vojín s kopím a štítem, proti lev připoutaný ke sloupu) – statečnost
  • TEMPERANTIA (žena nalévá vodu do mísy, ze které pije pes) – střídmost

Na malbách římsy se výrazně uplatňuje červená barva. V levé části je pod alegoriemi německý nápis o obnově maleb římsy malířem Jacobem Faberem roku 1843. Malby římsy tedy jsou rekonstrukcí renesančních originálů, neboť původní římsa spadla při velkém požáru města v roce 1832 a obnovena byla až roku 1838, malby následně v roce 1843 realizoval Jacob Faber. Současná římsa je rekonstrukcí z roku 2016.

Kromě uvedených narativních vyobrazení jsou v malované chiaroscurové výzdobě obsaženy také iluzivní architektonické prvky.  Například kamenná ostění oken přízemí pokračují malovanými edikulami působícími jako plastické portály. V horní úrovni kamenného vstupního portálu je přes celou volnou šířku průčelí mezi nárožním bosováním iluzivní mezipatrová římsa, pod kterou jsou mezi okny vymalovány segmentově zaklenuté arkády, vymezující spolu s okny prostor jednotlivých výše popsaných narativních výjevů. Již méně výrazné iluzivní malované architektonické prvky doplňují výše popsané narativní malby také v úrovni druhého a třetího podlaží.

Dvorní fasáda je převážně zachována v původní renesanční podobě s doplněným uzavřením arkád okny (vyjma přízemních). Převážná část dvorního průčelí hlavní budovy je členěna arkádami, odkazujícími k zemi původu renesance - Itálii, kde tento architektonický prvek poskytoval potřebný stín. V našich klimatických podmínkách jsou arkády (vyjma přízemí) doplněny z provozních důvodů okny zasklenými malými obdélníkovými tabulkami do olověných rámečků, čili vycházejícími z technik zasklívání v 16. století. Arkády využívá předložené schodiště do druhého podlaží, vynesené v rámci arkád dvojicí kamenných toskánských sloupů s čtvercovou deskou a hlavicí. Ve druhém a třetím podlaží jsou arkády komunikačním prvkem (utváří chodbu) a zejména výrazným architektonickým prvkem dvorního průčelí.

Dvorní fasáda hlavní budovy i dvorních křídel je zdobena sgrafitem s obdélníkovým rastrem, jen parapetní část dvou oken 3. podlaží hlavní budovy zdobí malba bosování, doplněná na středním pilíři arkád iluzivním sloupovím ve sgrafitu, do kterého se iluzivně opírají oblouky lemující arkády. Severní dvorní křídlo nese v úrovni 3. podlaží ve sgrafitu nápis s datací připomínající nešťastnou událost při stavbě: „Leta ▪ 1571 ▪ na den mistra Jana husy upadl geden wlach weza koleczko cyhel“. (Nápis má pokračovat „této výšky dolů“, tato část nápisu se však nedochovala.)

Dvorní jižní křídlo obsahuje v přízemí dveře a okno, oboje s renesančním kamenným stuhovým portálem, resp. šambránou. Dvorní severní (schodišťové) křídlo obsahuje v přízemí dveře a z každé strany okno. Vstupní dveře jsou novodobě zvětšeny a také je uvozuje kamenný stuhový portál. Malé okno vlevo je bez architektonizovaného ostění, okno vpravo pod arkádami se odlišuje gotickým charakterem s profilovaným kamenným ostěním s polokruhovým výžlabkem v horních ¾ výšky stojek a kamennou parapetní deskou profilu zespodu okosené desky. Fasády obou dvorních křídel v úrovni druhého a třetího podlaží člení obdélníková okna  rámovaná ostěním lištové profilace s profilovanými kamennými nadokenními římsami. Zajímavostí je, že stojky ostění oken severního (schodišťového) traktu jsou tvořeny kombinací kamenných prvků a omítky v barvě kamene, nanesenou na cihelných tvarovkách. Hlavní i jižní dvorní trakt přitom mají plnohodnotná kamenná ostění po celém obvodu oken. Jedná se zřejmě o zajímavý projev šetrnosti renesančních stavitelů, případně jejich následovníků při opravě po požáru. Okenní vlysy jižního traktu jsou také navíc zdobeny vytesanými rožmberskými pětilistými růžemi, které na protějším traktu chybí. V úrovni parapetních říms v obou podlažích fasádu horizontálně člení štukové pásové římsy v barvě kamene.  Obdobné římsy ukončují dvorní fasády pod obloukovou korunní římsou.

V přízemí radnice jsou převážně dochovány původní renesanční klenby. Vstupní mázhauz zastropuje necková klenba s trojúhelníkovými výsečemi, v koutech po dvojici sdruženými, s výraznými hřebínky a kapkami ve vrcholu. Prochází i do prostoru informačního centra, které bylo z původní renesanční síně dodatečně odděleno klasicistní příčkou. Ve vrcholu člení klenbu čtyři dílčí vpadlá obdélníková pole vymezená drobnými žebírky. Výrazným prvkem mázhauzu je gotickorenesanční kamenný portál v pravé stěně, kterým se vchází do nynějšího Radničního sálu. Ostění portálu je pozdně gotické z doby kolem roku 1500, profilováno je výžlabky a oblouny, které se v koutech přetínají, na spodní části zabíhají do skoseného soklu. Nad portálem probíhá principiálně renesanční římsa, profilovaná rovněž výžlabky a oblouny.

Radniční sál zastropuje oválně valená klenba s trojúhelníkovými výsečemi s renesančními hřebínky a vrcholovými kapkami. Střed klenby ve vrcholu člení vpadlé pole.

Z mázhauzu se v pravé zadní části vstupuje na kamenné žulové schodiště do druhého podlaží s předloženými stupni. Otvor prolamující pro schodiště stěnu má segmentové zaklenutí, za kterým navazuje segmentově valená stoupající klenba, zastropující nástupní přímé rameno schodiště ústící na mezipodestu, ze které na úroveň druhého podlaží pokračuje schodišťové rameno ve směru kolmém na nástupní, čili rovnoběžně s dvorní fasádou hlavního traktu. Toto rameno s mezipodestou je situováno v prostoru arkád. Podesta ve druhém podlaží spolu s mezipodestou navazujícího schodiště do třetího podlaží je zastropena renesančními křížovými klenbami s hřebínky sbíhajícími se na pilíři u počátku nástupního schodišťového ramene do třetího podlaží. Na pilíři i stěnách jsou předsazené pásové patky kleneb.

Hlavní místností druhého podlaží je Rožmberský sál zaklenutý původní renesanční neckovou klenbou s výsečemi po obvodu, v koutech sdruženými po dvojicích, s charakteristickými hřebínky. Střed klenby člení vpadlé pole rámované složitým štukovým profilem. Klenební patky jsou římsové renesanční. V levé příčné stěně sálu je dochovaný renesanční kamenný portál s lištovou šambránou, s vlysem členěným obdélným polem, vloženými rožmberskými růžemi a s římsou klasického profilu.

Do třetího podlaží vede od zmíněné mezipodesty dřevěné schodišťové rameno zastropené segmentově valenou klenbou. Ústí na další mezipodestu zastropenou křížovou klenbou s hřebínky. Tyto klenby zastropují také prostor arkád v nejvyšším podlaží, jinak je toto patro plochostropé.

V interiéru Staré radnice jsou zachovány původní načervenalé renesanční kletované omítky s grafity - nápisy a nákresy převážně červenou rudkou, představujícími spontánní výtvarný projev našich předků. Tyto omítky s grafity byly prokázány restaurátorskými průzkumy a částečně jsou prezentovány v přízemních prostorách informačního centra, dále v úrovni druhého podlaží ve schodišťovém prostoru a v Rožmberském sále a také v jedné z kanceláří třetího podlaží. V informačním centru se lze u vyobrazení renesanční slečny s vyplazeným jazykem přesvědčit, že naši předci projevovali smysl pro humor i ve vážené budově radnice.

Stará radnice je velkým rozsahem grafity ojedinělá, v Prachaticích se grafity nacházejí ještě v podvěží hřbitovního kostela sv. Petra a Pavla, kde dokladují vzdělanost žáků prachatické partikulární školy a zejm. zvláštní způsob vyjádření jejich pocitů a myšlenek.

Nad koncem schodiště do druhého podlaží se nachází malba alegorie plynoucího času, objevená a restaurovaná při rekonstrukci v letech 1994-1995.

V roce 1850 byla budova předána bezplatně státu, který v ní zřídil okresní soud. Poté byla přistavěna věznice, dokončená roku 1872. V letech 1904-1940 bylo v pravé části přízemí v původní síni, klenuté vlašskou lunetovou klenbou se středními zrcadly, umístěno městské muzeum. Po vystěhování okresního soudu v roce 1974 sloužila budova Okresnímu národnímu výboru a teprve od roku 1992 je opět v majetku města a užívána je jako součást sídla MěÚ Prachatice.

Následně byla provedena její postupná rekonstrukce. V jejím rámci byla v letech 1994-1995 odstraněna nevhodná přístavba k dvorní fasádě, provedená ve 2. polovině 19. století v souvislosti se změnou radnice na soudní budovu a výstavbou vězení za budovou radnice. Tato přístavba byla hrubým zásahem do výrazu radnice a jejím odstraněním bylo možno prezentovat původní záměr renesančního stavitele, tj. arkády. Další etapa rekonstrukce v letech 1996-1997 se týkala přízemí a sklepních prostor. Do té doby sklepy sloužily jako podružné prostory, využité jako sklad a potencionální úkryt civilní ochrany. Všemi prostory sklepů vedly topné kanály sloužící nejen vlastnímu objektu, ale i objektům sousedním. Druhé patro sklepů vybíhající pod náměstí bylo zcela zasypáno zemí a odpadky. Rekonstrukcí přízemí Staré radnice byla ukončena několikaletá přeměna přízemí, podzemí a dvorku radnice na funkční kulturně-společenský komplex. Současně zde od roku 1997 získalo důstojné sídlo Informační centrum. Radniční sál v přízemí se vrátil nejen původnímu účelu, jako jednací síň zastupitelstva města (do října 2009, od kterého se zasedání zastupitelstva konají ve větším Společenském sále Národního domu), ale zároveň je intenzívně využíván pro pořádání nejrůznějších společenských, kulturních a vzdělávacích akcí, zajišťovaných nejen městem Prachatice, ale rovněž dalšími subjekty.

V roce 2003 byly provedeny, v Prachaticích zatím ojedinělé, sanační práce. Pro snížení vlhkosti podzemního zdiva sklepa a přízemí byla zvolena metoda tzv. elektroosmózy, při které dochází ke změně polarity přírodního elektrického pole, čímž dochází k odvedení vlhkosti do země. Výsledkem je šetrné a trvalé vysoušení vlastního zdiva.

Roku 2015 byla v rámci obnovy předklasicistní podoby průčelí vyměněna okna ve druhém a třetím podlaží uličního průčelí, osazena byla okna rekonstruující pravděpodobný vzhled původních renesančních oken. V roce 2016 byla restaurována uliční fasáda s originální renesanční malovanou výzdobou. Odstraněna byla také omítka fabionové římsy s nestabilním rákosovým podbitím a realizována byla nová omítková vrstva na rabicovém pletivu s následnou rekonstrukcí maleb.

Stará radnice je v rámci provozní doby MěÚ Prachatice, resp. Infocentra, v příslušných prostorech veřejně přístupná. Stavebně je ve velmi dobrém stavu.

Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice
Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice
Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice
Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice
Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice
Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice Stará radnice
Stará radnice Stará radnice

 Vypracoval: Ing. Antonín Jurčo